Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
20.listopad
je dnem svátku
Nikoly (ČR)
a
Félixe (SR)
dnes je také
Mezinárodní nekuřácký den
a
Světový den dětí
tak na to dbejte
a nekuřte dětem pod nos
jo jinak to jsem zapomněl dodat, že moje interpretace je samo jen muj pocit a ne závazný výklad. :) ani nelze říct, že bych to tak přesně chápal a vykládal. je to spíš pocit který z toho plyne a něco, čemu rozumíme, pokud chceme, sice po svém ale v prapodstatě stejně
Poezie je rozmanitá...každý si v ní hledá to své;)
tahle básnička, to není jen jeden obraz...není v ní jedno místo...
jsou to vlny v řece, ale zároveň i vlny ve vysoké trávě luk smáčených deštěm...
je to kůň, stejně jako je to člověk...
jsou to plíce a zároveň kapky, kterými se po bouřce pročistí vzduch...
je to hlad, stejně jako touha...
je to cesta k očistě...duše i těla...která mnohdy stojí hodně sil a námahy...
pro mě má velký význam i smysl...
po formální stránce ji příliš nedokážu zhodnotit...
proto si ráda poslechnu názory čtenářů...;)
Každý má rád něco jiného, každý nevyčte vše...každý si představí něco jiného...a o tom to je;)
děkuji moc za názor...*
budu se těšit na další..;)
to co ti vytýkají ostatní (ovšem ty kritiky jsem četl přeskákavě) je tvoje bohatost metafor, což osobně nepovažuju vůbec za špatné, i když chápu, že někdo má raději prostší verše. (Osobně mám rád bohatost i prostotu vyjádření, pokud je obé technicky zvládnuto)
fairy: kolébat hřívou je básnický obrat, podle mě nádherný, vyjadřuje se zkratkou; někdo tě kolébá a má hřívu, (však to jistě znáš :) a autorka z toho učinila prostě zkratku - nelogismus, který je ovšem nabitý vnitřní obraznou silou.
obecně se mi zdá že se tu v kritikách pod tímto dílem zbytečně hledá logická stavba věty, ale tu bychom měli hledat v bonmotech politiků (kde často chybí) a ne u básníků. Ti by měli mít právo mluvit nesmysly, pokud jsou krásné, neotřelé a vyjadřují cosi "ZA"
výraz "hladní" je pro mně zcala přijatelný, ba krásný poetismus. přejímat výrazy z jiných jazyků, zvláště pak kulturně blízkých je pro poezii osvěžující, stejně jako tvořit neologismy pokud jdou po smyslu jazyka. navíc "hladní" tu
má i rytmickou úlohu.
přečetl jsem jedním dechem a dávám bod, nicméně neraduj se: posílám avízo mathejovi, kritikovi všech kritiků.
Řekla bych, že co se "plaví" týče, jde jen o špatnou grafiku a k téhle strofě patří ještě verš ... "uzdy zpytování"(koho, co)... protože jinak to vážně nedává smysl ...
?na nivách pást koně?- pást na konec verše, řekla bych ...
příliš nahuštěné, místy zbytečný patos (viz Fairiella), hříva vody fajn (unavená hříva vody - moc fajn, líbí se mi polidšťování neživých předmětů) ... atmosférou je mi blízká, ale servíruje vše, nic nenechává mezi řádky ... když já ráda minimalismus, ...
už jak to píšeš pod sebe, všimni si jedné věci - je to nahuštěný do tolika málo slov, že nikdo jinej než ty si to určitě nevyloží všechno tak, jako to teď říkáš ty -a i kdyby ano, tak třeba pro mě je to na jednu báseň moc. V knížce by každej tenhle obraz vydal na jeden odstavec, ve sbírce básní na jednu básničku nebo aspoň jednu strofu.
Koukni: džber možná slouží k nabírání vody, ale dbřer je pro mě jen nádoba - to ty vlastně taky říkáš - ale prázdný džber přece už neni nadějný předmět pro žíznivého, možná je to pravý opak, je to beznaděj - já nevím proč viděla spíš PRÁZDNÝ džber, možná proto, že není nikde řečeno, že je plný. Kolébat někoho hřívou je jako kdyby kámen hýbal tvou rukou, kterou ho házíš, přijde mi to jako převrácený proces, nebo aspoň polopřevrácený, a proto mi přijde kostrbatý.
Jo, hladní plaví k severu... to jako je barva, "plaví"? Kdyby ne, muselo by tam být "se"... je tu spousta míst, kde se člověk musí zamýšlet a rozplétat gordický uzel (pro čtenáře) a málo prostoru k dýchání a cítění... i když to jsou jistě pěkná slova (a někdy taky možná příliš velkolepá - naděje, křísit, kázat, zpytování...)
Tahle kritika je už asi taky spíš než kritika jakýsi zamotaný gordický uzel, ale snad se jí prokoušeš :)
džber slouží k nabírání vody a bez vody není naděje na přežití...;) a když si představíš že jsi v loďce, tak se přeci kolébáš...a rozráží se voda...proto hříva...
křtíš také vodou...a pokřtít kámen...pro mě představuje něco jako vzkřísit k životu...
Mně osobně to přijde nějak kostrbaté, či jen pro mě nečitelné... už
"Kolébal ji
svečeřelou hřívou vod
až prodýchala plíce
roztřepené v kraji"
se mi nějak nezdá: jako by tam bylo příliš mnoho koření na jednu pizzu :D Těžko popsat jinak. Prostě nafrkáno spoustu neobvyklejch slov a obratů (kolébat hřívou vody, džber naděje, proč džber? proud křísil kameninu... atd atd)
Ale to je asi věc názoru, třeba se právě tohle někomu líbí.. :)
Musím říct, že se mi Tvůj styl psaní hodně líbí - nevím proč, vybavil jsem si Krušnohoří, bublající Rolavu, bažinaté stráně u hranic, takovou poklidně bouřlivou atmosféru :-))
Svečeřelá hříva je jaká hříva? Co se sama čeří? :-))
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
