Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Hlavu mám položenou na desce stolu. Z rádia mi hraje Karel Kryl, zpívá píseň "Gloria".
Vzpomínám na tu kterou mám rád, ona však miluje jiného s nímž má právě teď schůzku, čtrnáctset kilometrů ode mně.
Kdyby tušila jak mě mučí. Prý se těší až přijedu. I kdyby to byla snad pravda budu se muset dívat jak líbá jiného - krásnějšího, dokonalejšího, vyspělejšího a psychicky zdatného.
Napadá mě jediná věta kterou jsem včera vyplivl z úst: "Jedině chcípnout byl by lék."
Ano, je to takový prvoplánový deníček. I když mě zaujala ta pasáž "krásnějšího, dokonalejšího, vyspělejšího a psychicky zdatného" - tam cítím nějakou nadsázku, ironické sebemrskačství, jakousi zálibu v tom, že já jsem takový lúzr... možná kdyby se autor vydal tímhle směrem a předestřel by čtenáři, jak je totálně nemožný, třeba by to upoutalo.
ono je to v podstate na nás ako sa k tomu postaviť, je to buď nejaká psychohygiena ktorá nieje veľmi podarená, alebo je to nejaká snaha o vyvolanie emócie čitateľa a ta tiež vlastne nieje veľmi vydarená...
oto ... mohol si to trocha nejak zaobaliť...takto si to dal polopaticky možno až lacne a tým sa pointa vlastne stratila ....
ale ja už trocha poznám otakarov štýl a viem, že sa v tých splýnoch vlastne vyžíva, že to tak chcel ... takže pre mňa to nieje zlé... :)
Tak já nevím, asi jsem dneska měla špatnou ruku, ale nějak se mi zdá, že se nám tu všichni sebevraždí nebo o tom přemýšlejí, přitom důvody k tomu celkem chabé...
No dnes řeknu Otakare, že todle bych taky neprezentovala jako tvorbu.
Ne všechno co se napíše na papír je hned tvorba, nebo dílo, jen třeba ulevení své duši.
Prostě musím souhlasit s Dalkem.
Hezký den přeji a taky hezčí myšlenky
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
