Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Krátké smutné pravdivé příběhy je soubor různých povídek s absrudním někdy i surrealistickým dějem. I když mají shodné prvky liší se od sebe délkou i formou, přesto bych je rád časem poskládal do jistého uceleného souboru. Momentálně postupně přidávám. Až nashromáždím materiál, zkusím z toho něco vytesat.
(Z cyklu Krátké smutné pravdivé příběhy)
Jednou takhle vstoupím do krámu a přede mnou stojí muž s aktovkou a pokouší se jí zapnout. Patentní zavírání tašky se mu však zaseklo a tomu muži se jeho záměr ne a ne podařit.
"Dneska nic nefunguje!" zařval vztekle a vrazil do mě. Ve dveřích se zastavil a začal s nimi lomcovat. Zašprajcly se.
Jelikož se snažím být poslední dobou asertivní, rozhodl jsem se, že si ho nebudu všímat, ačkoliv jsem měl v kapse silonovou nit, takže jsem ho mohl docela klidně uškrtit.
Postoupil jsem dál do obchoodu a slyším prodavačku jak křičí: "počkejte, počkejte, nefungujou nám pokladny"
"Hm, něco na tom nefungování je..." usmál jsem se pro sebe. Asi vteřinu na to se mi v přední kapse saka povolila propiska a pérko vystřelilo její část do mého levého oka, kde se zasekla.
"Pomoc pomoc! přišel jsem o oko," volám.
"Musíte počkat, máme tu horší případy" řekla prodavačka a vedla zákazníka jemuž se splašil mlýnek na zrnkovou kávu a rozemlel mu ruku.
Opodál leželo několik raněných. Na jednoho spadl regál, jelikož byl už drahně za dobou své životnosti. Měl oteklou hlavu a rozpáranou nohu. Druhému ležícímu muži se povolilo víčko od žíraviny na ucpané odpady zrovna když si četl její složení, takže si ji nalil do ucha.
"A co tenhle?" ptal jsem se prodavaček, které pobíhaly sem a tam.
"Ten nemá šanci, postřelil se"
"Najednou to vystřelilo, vůbec jsem se toho nedotkl!" bránil se umírající muž s dírou v břiše. Dvě prodavačky se snažily vypáčit lékárničku, protože se jim zalomil klíč v zámku.
Pak tu ještě byla ta nepříjemnost se záchrannou helikoptérou, to mě trochu rozladilo.
Spadla přímo na samoobsluhu, prý selhaly motory.
Neviděl jsem to bohužel celé, protože v jednom oku jsem měl kus propisky.
"Dostanu se odsud vůbec pryč ?" zeptal jsem se už trošku nervózně.
"Jedině šachťou, dvěře še úplně žablokovaly," křiknul muž, kterému se zapletl jazyk do rovnátek.
"Tam se nedostanete, nefungujou výtahy." podotkla prodavačka.
Někdo křičel že mu nefunguje telefon.
"Nám zase nejde od rána televize," řekla naštvaně svrasklá babička a snažila se z kapsy vytáhnout pletací jehlice, jež se jí tam nějak zasekly.
Potom přestala fungovat i gravitace. Všichni jsme se vznášeli u stropu.
"To už je na mně trochu moc," rozlobil jsem se, "zavolejte mi vedoucího!"
dám bod, ale vadí mi "pokouší se JÍ zapnout" - a vůbec problematika ji-jí nejen zde. Vždyť je na to jednoduchá pomůcka - ji -> tu; jí ->té a máte to :)
To byl ale zmatek, jen co je pravda!
Nej pasáž podle mne:
""Hm, něco na tom nefungování je..." usmál jsem se pro sebe. Asi vteřinu na to se mi v přední kapse saka povolila propiska a pérko vystřelilo její část do mého levého oka, kde se zasekla.
"Pomoc pomoc! přišel jsem o oko," volám.
"Musíte počkat, máme tu horší případy" řekla prodavačka a vedla"
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
