Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Krátké smutné pravdivé příběhy je soubor různých povídek s absrudním někdy i surrealistickým dějem. I když mají shodné prvky liší se od sebe délkou i formou, přesto bych je rád časem poskládal do jistého uceleného souboru. Momentálně postupně přidávám. Až nashromáždím materiál, zkusím z toho něco vytesat.
Jednou jdu takhle po ulici a koukám kolem a říkám si: Ty vole, já jsem ztratil smysl života!
Vrátil jsem se tedy o kus zpátky a hledal, jestli jsem ho někde náhodou nevytrousil cestou, ale nikde nic. Na zemi ležely jen odpadky a nějaký starý pán, který neustále volal pomoc pomoc, tak jsem ho nadzvedl, ale smysl života nebyl ani pod ním, čili jsem ho zase upustil.
Smysl života nikde. Možná jsem ho nechal na poště, napadlo mě pak. Tak jsem se vrátil na poštu, kde jsem dnes cosi důležitého vyřizoval.
Když jsem vešel dovnitř, stáli tam policisté a jistá paní, která jakmile mě spatřila, začala ječet:
"To je vón - to je ten co mi ukradl peněženku!!" a ukazovala na mě.
Uvědomil jsem si svůj dopolední závazek nevracet se už dnes na poštu.
Jsem nějaký zmatený, říkal jsem si když jsem utíkal po nábřeží pryč a potom za roh. Asi bych měl zajít k psychologovi...
U psychologa jsem musel zneškodnit pár lidí, jelikož tam byla hrozná fronta a všichni tvrdili, že půjdou přede mnou, kteréžto tvrzení se nakonec nepotvrdilo.
S psychologem jsme si dlouho povídali. Trošku jsem na něj řval, ale to jenom, že on nechtěl některé věci pochopit.
Když už mi bylo docela dobře, on najednou povídá:
"Poslyšte, ten Váš smysl života... Nemůže v tom být nakonec nějaká žena?"
panebože perfektní sem hrdá na tek talentovaného a vtipného syna opravdu, jsem se musela moc namáhat abych se nekoulela a kolegyne by hned volala toho...
mno...
jak jsi mu dal přes držku
1* (jako jednička s hvezdičkou)
hele bych chtela mít i tokové, že si tam dám své oblíbené dílka... jako tohle kupříkladu
zatím nejlepčí od tebe čtu te dál páč se hezky bavím...
:D
Dneska jsem nebyla u psychologa, ale gynekologa a ten povídá: ,,Nemůže v tom bejt nějakej mužskej?" Tak jsem mu dala 30 Kč a na příští rande kašlu, i kdyby muj milej přinesl papír od růží!!!! (NO, jasně, jen NĚCO z toho, tu píšu je storpo pravda, ale tak hezky mě to napadalo...)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
