Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
20.listopad
je dnem svátku
Nikoly (ČR)
a
Félixe (SR)
dnes je také
Mezinárodní nekuřácký den
a
Světový den dětí
tak na to dbejte
a nekuřte dětem pod nos
Já vám musím ještě napsat, co se mi asi před půl hodinou stalo. To jsem přišel z lesa. Já jsem do něj předtím šel, protože jsem potřeboval asi dva metry dlouhý a deset centimetrů tlustý klacek. Na plaňku do plotu. Tak jsem se obléknul. Vzal jsem si (vezmu to od hlavy dólu ): čepici rádiovku, košili, svetr, anorak, trenýrky (modrý), tepláky (s popruhem přes paty), kalhoty, ponožky, ještě jedny ponožky ( je velká zima ) a obuv. A nevzal jsem si brýle. Jak jdu totiž vždycky do lesa a vezmu si brýle, tak tam potkám pana Purkrábka, jak má takový mohutný knír a šilhá. On nemá rád lidi s brýlema. Říká, že lidi co nosí brýle jsou slaboši a srabi.
Tak jsem šel teda do lesa a v jedné ruce jsem měl nůž, kdybych potkal pytláka a v druhé ruce jsem měl hůl. Taky na pytláka. No a já vždycky když jdu sám do lesa, tak nahlas volám: Láďo, počkej na mě, ty můj starý kamaráde! Já ti nestačím!
Říkám to pořád dokola. To aby si jako pytlák myslel že jsme dva a lekl se a utekl. Láďa se mnou samozřejmě nebyl. A jak jsem šel, tak najednou byla v zemi díra. Asi tam byl dřív kámen a někdo si ho odnesl domů. A já jak jsem neměl ty brýle, abych neprovokoval pana Purkrábka, tak jsem si jí nevšimnul. A šlápnul jsem do ní, spadnul a kousnul jsem do jazyka. To se někdy člověku stane. Tak jsem si strčil do pusy kapesník a šel jsem dál a bál jsem se, protože už jsem nemohl volat: Láďo, počkej na mě, ty můj starý kamaráde! Já ti nestačím!
A jak tak jdu, tak najednou hrozná rána. A tma. Pak jsem se probudil a na hlavě jsem měl bouli. To on to asi musel být takový ten kámen, co spadne vždycky z nebe. Meteroryt. Já jsem ho chtěl najít, jestli tam někde neleží na zemi, ale bez brýlí to nešlo. Zítra sem zajdeme s Láďou ( Láďa půjde doopravdy ) a najdeme ho a prodáme a já si konečně koupím k tomu mému mopedu sedátko! Vlastně nekoupím, ale vyplatím ze zástavy.
Tak se mějte a choďte do lesa s brýlemi a helmou!
To jak voláš na Láďu, jako aby to vypadalo, že tam je, to je pěkně vymyšlený, je viděl Luboši, že máš fištrónu na rozdávání...pak dej vědět, jak to dopadlo s tím meteoritem
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
