Jak jsem pro vnuci udělal jídlo.

To já byl minulý týden u syna v panelákovém domě, jak je v Praze. A oni mi dali kafe a pak jim někdo volal že budou muset někam jet a jestli já jim pohlídám vnuci. Teda děti, ale pro mě to jsou jako vnuci. (jak si nepamatuju jejich jména).
Tak jsem řekl: jo. A moc rád, Karle!
Ale ta jeho manželka nebyla ráda a říkala: Karle, neblbni dědek, něco provede, vždyť víš, jakej je!
A Karel řekl: Už nemáme čas, nebo nám to ujede!
A odjeli a já zůstal s vnucima sám doma. A vnuci na mě koukali a ten větší řekl: Dědo, na co si budeme hrát?
A já řekl: Zahrajeme si kuličky! A šli jsme do světnice, jak tam mají televizní obrazovku a dali jsme pryč koberec, abych mohl udělat díru do země, ale oni tam mají prkna, ne udusanou hlínu, jak to mám já doma. Tak ale já to vymislel chytře, jak jsem už starý a zkušený. Vzal jsem nůž a jedno to prkýnko vylomil a bylo to. A pak jsem rozdělal jednu patronu, vysypal broky a měli jsme kuličky a tak jsme cvrnkali, ale vnuci mě obehrály a tak jsem jim musel za odměnu zahrát na haromoniku. Pak jsem dostal chuť na fajfku, tak jsem si zapálil a vnukům se to líbilo a chtěli taky, tak jsem jim dal fajfku, ten menší si zapukal a líbilo se mi to, tak jsem byl rád, ten starší moc kašlal. Ale to nevadí, každý nějak musí začít. Příště to bude lepší. A pak nějak Karel s ženou se nechtěli vrátit a už jsme všichni tři měli hlad, tak jsem se rozhodl, že udělám jídlo. Ale oni tam neměli nic pořádného. jen samé takové jídlo v krabicích a pytlících. Naštěstí jsem tam ale v pokoji u vnuků našel takovou klec a v ní byl králík. Takový hodně malý, ale to nevadilo. Řekl jsem si, že ten můj kluk přeci jenom není tak hloupý, když tu má takhle králíka. Tak jsem ho vindal a mladší vnuk, říkal, že to je Pepik a já jsem ho poučil, že zvířátkům se jméno nedává, když je chceme sníst. A poslal jsem oba do kuchyně a odešel na balkon, tam jsem dal králíkovi záhlavec, zaříznul ho, přivázal na věšák, stáhnul a vykuchal a vnitřnosti zakopal ve světnici do květináče, jak tam z něj rostl strom. (strom ve světnici - to je taky nápad! ). Pak jsem v kuchyni nakrájel cibuli, dal do pekáče, na to dal králíka, dal do trouby a pekl a pak podlil a poléval šťávou a tak. Vařit umím. Když to bylo, tak jsem to naporcoval a vnuci krásně jedli až jim lupalo za ušima. Tak jsem byl rád. A pak přijel Karel a hrozně se divil, co to voní a já mu ukázal to maso a řekl, že je to výborné a ať taky ochutná a on se zhrozil a řekl : Táto, kdes ho vzal?
A já řekl: U vnuků v té jejich komůrce.
A pak se začali hrozně hádat Karel s manželkou a vnuci brečeli a tak jsem si zapálil ještě jednu fajfku. Pak to utichlo a karel šel za mnou a ukázal si na hodinky a řekl: Tati, uuž je čas, už ti to brzo pojede, měl bys raději jít na nádraží!
A tak jsem udělal nožem zářez do knihovny a šel na vlak a tam čekal čtyři hodiny než to jelo, ale to nevadí, jak tam bylo spoustu vousatých mužů a i žen a pili alkohol a měli se dobře, tak jsem si taky dal a oni měli radost a říkali: Ty se nás neštítíš, dědku?
A já řekl: Ne, proč? A oni se smáli a hrozně jim páchlo z pus, ale to nevadí, to je chlapský.
A pak mi přijel vlak a jak jsem jel domů, tak jsem přemýšlel, jak jsem vlastně rád, že žiju na venkově a ne v panelákovém domě.