Jak je nám s Láďou o Vánocích krásně

Já bych vám rád napsal, jak to je u nás o Vánocích. Já jak žiju sám, tak chodívám k Láďovi a spolu oslavujeme ježíška. Láďa je taky sám. Na Vánoce je nejdůležitější kapr. Kapra máme z Vojtíškovic rybníku. Láďa ho musí koupit, protože jak sou Vánoce, pan Vojtíšek na nás dává pozor a chodí kolem rybníka s klackem v jedné ruce a s láhví rumu v druhé. Láďa vždycky koupí a pak se u něj v koupelně hádáme, kdo bací.
Já vždycky říkám: Láďo, ty můj starý kamaráde, já tu rybu nemůžu zabít, jak má takový ty smutný voči!
A on: Jsi myslivec, tak musíš. Já jsem jen traktorista.
A já řeknu: Tak teda dobře. Podrž mi ho.
A vezmu paličku (na maso), zavřu oči a bác. Láďa křičí a natéká mu ruka. A kapr se pleská a poskakuje na podlaze. Je vidět, jak chce utéct z koupelny, ale nemá nohy, jen ploutve, tak mu to nejde. A já jak ho chci zvednout, tak mi z rukou vyletí a vyletí otevřeným oknem do potoka. Úplně stejně jako když v dlani zmáčknete namydlené mýdlo. Víte?
Pak jdu uvařit polífku pytlikačku.  A Láďa přinese stromek. Půjčuje si ho ve Vojtíškovic lese (jak Vojtíšek hlídá rybník, tak nehlídá les. ) Máme to chytře vykoumané. Když ho přinese, tak ho ozdobíme. Koule nemáme. Jen ořechy a jablka. Moc to na tom nedrží. Nikdy nám nestačí izolepa.
Pak mi trochu uteče polífka, jak u toho nejsem, tak to nezdržujeme a najíme se a dáme si dárky. Já Láďovi dávám boty a on mně taky. Gumáky, někdy papuče na doma. Pak si dáme chapskou kamarádskou pusu pod jmelím ( to se musí! - jak říkává Láďa ) a díváme se na stromeček a je nám krásně.