Po pár návštěvách kuchyně i průměrně inteligentní tvor pochopí jednu důležitou věc. Totiž ačkoli se v té místnosti pohybuje minimálně, i obyčejné namazání chleba máslem má za důsledek poměrně nemilou věc. Když tedy nebudeme počítat těch pár individuí, které jsou schopni namazat si onen krajíc klidně prstem, zůstávají po té slušnější většině leckde pohozené kusy neumytého nádobí. Z praxe už víme, že takových kusů je z počátku málo, ale časem jejich počet nenápadně stoupá a poměr mezi čistým a špinavým nádobím se den ode dne převažuje z té správné strany na špatnou. Kdo měl někdy kuchyňskou linku přecpanou umazanými talířky, hrnky a lžičkami, jistě mi dá za pravdu, že se nejedná o pohled vábný, skoro bych se nebál říct, že je to zkušenost hraničící až s nechutností. Navíc nezřídka i zapáchají, neboť na nedojedeném a nedopitém obsahu se ty tři týdny na světle božím prostě podepsat musely.
Prostě ať chcete nebo ne, není ve vaší kuchyni ani kousek hrnečku, do kterého by se dalo uvařit kafe. A tehdy si muž – hospodyňka začne uvědomovat, že takový stav není možné nechat bez povšimnutí. Naštěstí má spoustu možností, z nichž ty podstatné si stručně popíšeme během pár následujících řádků.
Tak první, tou zdánlivě nejjednodušší variantou je nákup mycího prostředku, nejlépe na nádobí a jeho následné použití. Takovou zázračnou tekutinu nazvaly chytré hlavy jar, ačkoli to nemá nic společného s jarem jako ročním obdobím. Tak tenhle jar koupíte například v drogerii, ale také třeba v hypermarketu. Tam je to však o něco složitější, neboť jak jistě víte, název této formy obchodního domu nevyužívá slova hyper jen tak zbůhdarma a rozlohou zvící fotbalového stadionu může slabším povahám způsobit drobnou slabost na srdci. Poměrně často se tedy stává, že muž – hospodyňka zamíří neomylně k regálu, kde na něj již zdálky mávají různé láhve plné zajímavých a neméně potřebných tekutin, jako je gin, vodka, fernet a tak podobně, ale ty zrovna nejsou na mytí nádobí nejvhodnější, což musí uznat i naprostý laik, jež v životě nedržel hadr v ruce. Nebožáka bloudícího mezi regály pak může zachránit pouze náhoda, třeba že mu po nárazu z nedostatku pozornosti spadne na nohu půlka palety jaru, nebo dobrá víla v podobě fešné prodavačky. Takovou prodavačku v hypermarketu poznáte snadno. Většinou je to ta nejméně příjemná paní v okolí a často má na sobě tričko s logem jejího zaměstnavatele a nápisem „Mohu vám pomoci?“ Jaké je však vaše překvapení, když slušně požádáte o radu a ačkoli jste tu nerudnou čarodějnici oslovili „madam“ a použili jste všechna ta kouzelná slovíčka, která vám v mládí maminka neustále tloukla do vaší malé hlavičky a dokonce jste s největším možným sebezapíráním použili i milý úsměv, dostane se vám strohé odpovědi ve stylu: „Prosim vás, jak to mám vědět, jste snad úplně slepej, že nevidíte, že jste v zelenině?“
Pokud jste tedy neuspěli s nákupem jaru, nastává ten správný čas pro variantu číslo dvě. Ta spočívá v poměrně jednoduché činnosti a to je přesun špíny z bodu A, tedy vaší kuchyně, do bodu B, tedy popelnice s mezipřistáním v koši na odpadky. Problém je v zásadě v tom, že jste tím sice vyřešili nepořádek, ale zároveň budete muset řešit další drobnou nepříjemnost, a to absenci jakéhokoli nádobí v domácnosti. Pak vás, stejně jako při využití první metody, čeká návštěva nějakého obchodního domu, nejlépe takového, kde prodávají domácí potřeby a takové podobnosti. Nákup by měl v ideálním případě probíhat tak, že nakoupíte dostatečný počet hrnků, talířů, lžiček a tak dále, zaplatíte a celý úlovek pak opatrně přemístíte k vám do bytu. K tomuto řešení je ale zapotřebí velký koš na odpadky a poměrně nabitá portmonka, a proto taková možnost není pro každého. Což o to, koš máte, dokonce se snad přemluvíte i k jeho vynesení, ale vezmeme-li v úvahu, že takový postup budete opakovat periodicky každých cca čtrnáct dní, nelze si nevšimnout, že to docela, jak se hezky lidově říká, leze do peněz.
Když vám ani druhá možnost není nic platná, třeba proto, že jste dělník z Kolbenky a ze skromného platu uživíte maximálně příšerný nájem, poplatky za vodu, elektřinu, plyn a pivo, je tu ještě třetí varianta. Škoda jen, že příprava na ní zabere nějaký ten čas a jste-li slušně vychovaný mladý muž, což lze očekávat podle toho, že si nemažete máslo na chleba prstem, budete muset překonat svůj jemnocit a využít maximální dávku sebezapření. Ve zkratce - nezbude vám, než začít postupně obíhat všechny veřejné jídelny, čínské restaurace, bufety a podobná zařízení, neboť na oněch místech se obvykle vyskytuje velké množství nádobí z umělé hmoty, které po hříchu málokdy někdo hlídá nebo snad dokonce počítá. Když tedy všude nenápadně zcizíte jeden až tři kousky, máte tak za týden snahy po starostech. Plastové nádobí totiž nepotřebuje žádnou zvláštní péči a běžně se dá vyhodit po požití do koše. Jen to čerstvé kafe v něm trochu pálí a také do mikrovlnné trouby se takový typ jídelní výbavy moc nehodí.
Každopádně, ať už využijete jakoukoli z možností, můžete se poplácat po zádech – další stupínek na cestě k dobře fungující kuchyni máte za sebou. Gratulujeme!
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
