Muž, kterého z jakýchkoli důvodů opustí žena, je vydán napospas různým překážkám. Mimo jiné má všude haldu nevypraného prádla, u kterého nemusí být vždy pravidlem, že je jeho vlastní, dřez plný láhví od piva, zem posetou obaly od sušenek a sendvičů z fast foodu a jeho příbytek zdobí i špinavá vana, momentálně naplněná neumytým nádobím, které se již nevešlo do dřezu. Semtam muž nalézá ve své vaně i předměty patřící do koše, což je ta příšerně vypadající věc, momentálně přetékající nepodstatnými zbytečnostmi, kupříkladu mýdlem, kartáčkem na zuby a podobně, z čehož vyplývá, že někde během cesty mezi těmito dvěma místy došlo pouze k prosté záměně ze zoufalství. K průvodním znakům opuštěného chlapa patří v neposlední řadě i neumyté nohy, věčně neoholená tvář, charakteristický hospodský odér a především nikdy neutuchající hlad.
Když má muž štěstí, má maminku, která mu jednou za měsíc přijede uklidit, uvařit, vyprat a vyžehlit a vůbec není podstatné, že si na prahu odplivne hnusem a odporem a prohlašuje něco ve smyslu, že do tohohle blešince příště vkročí jen přes vlastní mrtvolu a že její dospělý synek je dobytek a neznaboh. Je-li to maminka jak se patří, přijde příště zas.
Jenže pak jsou i takoví nešťastníci, jejichž maminka se buď sotva drží na nohou a není zrovna vhodné ji obtěžovat takovými prkotinami, jako je hlad a bordel, když ona zrovna řeší, jak to udělá, když se jí chce na záchod, ale nemůže najít francouzské hole. Anebo to není zas až tak hrozné – maminka je ve skvělé formě, ale prostě na to nemá chuť ani nervy. Každopádně taková nefunkční miminka je tak či tak k ničemu, tedy aspoň co se starosti o synkovu domácnost týče.
Muž bez ženy a s nefungující maminkou se pak logicky musí postarat o sebe sám, což je sám o sobě téměř neřešitelný problém. Nejdříve si takový muž-chudák musí určit priority. Tento proces probíhá obvykle tak, že si muž zapálí uprostřed všeho toho chaosu cigaretu a zaposlouchá se. Jelikož bordel není slyšet, což se o kručícím žaludku říct nedá, stačí zavřít oči − a je uklizeno. Tedy pokud není muž alergický na drobný zápach hnijícího sýra na dně koše, který majestátně ční uprostřed toho všeho jako pomník jeho opuštěnosti. Pokud mu ale taková skutečnost nedá spát, pak je zbytečně přefrnělý rozmazlenec a musí si k zavírání očí přidat ještě zacpávání nosu.
Jenže, jak si tak zacpává nos, pak mu dle stupně rozkladu onoho sýra zbyde buď pouze jedna nebo žádná ruka volná. Pokud je z těch šťastnějších a má alespoň jednu ruku volnou, pak jí stejně bude muset využít k rozhrnování cestiček mezi místnostmi. Takže, pomineme-li možnost, že by byl chobotnice, trpí drobným nedostatkem rukou použitelných k zacpání uší a to i v případě, že některou z dříve popsaných činností přetrpí a takto uvolněnou končetinu k výše popsanému meditativnímu cíli použije − neboť jak je vám z literatury a studia přírodopisu známo, uši má standardní muž za normálních okolností dvě (tedy za předpokladu, že dával při práci pozor a nebyl o jedno ze svých uší připraven trhem, krutem a podobně).
Nehledě ani na jistou dobu trvající zamyšlení, co vlastně mužovi sakra chybí (nic!), kručící žaludek ho nakonec přesvědčí o tom, že by bylo dobré navštívit kuchyni i z jiného důvodu, než je potřeba dát si pivo, jehož má v lednici dostatek. Bohužel, je to zrovna to jediné, co tam je, protože ten tři měsíce starý sýr už je čtrnáct dní v koši a tiše si tam plesniví, víc než je zdrávo.
Muž bez ženy a s kručícím žaludkem se tedy, posilněn tím jediným, co doma má zrovna ke konzumaci, vypraví nejprve do knihkupectví a zakoupí sobě kuchařku. Tedy ne tu paní, co vaří, neboť to je poměrně drahá sranda a navíc v obchodě s knihami nejsou takové dámy běžně k sehnání. Kuchařka, to je taková ta kniha, jak je tam všechno tak hezky vyfoceno, až se sbíhají sliny, ale jinak tomu není vůbec rozumět. Chápejte – jak má chudák chlap vědět, co to je špetka soli, trocha másla, lžička papriky, kolik je potřeba cukru na posypání a vůbec, celá ta slavná kuchařka je hrozně nepřesná záležitost. V takovém případě musí s typickou nonšalancí pána tvorstva mávnout nad tím paží a spíše se zabývat tím, kterých surovin bude k výrobě prvního pokrmu třeba. Ze zkušeností nabytých v mládí pozorováním matky, rozhodne se roztržitý muž k sepsání seznamu na zvláštní papír, a to z toho důvodu, že jako osoba pobíhající po obchodě s kuchařkou by vypadal prapodivně, dá se dokonce říct, i že by byl za blbce. Když má všechno poznamenáno, nesmí zapomenout tento seznam na botníku, především proto, že tam by mu byl tak k ničemu.
Po dvouhodinovém zmateném pobíhání po obchodě a hledání ingrediencí, které pochopitelně ti zlí prodavači poschovávali a teď se někde za rohem baví na nebožákův účet, dorazí vyčerpaný chlap s plnými nákupními taškami domů. Samozřejmě některé části jeho prvního nákupu musí přijít do ledničky, zrovna ale přeplněné lahvovým pivem. Selský rozum naštěstí zasáhne včas a tak i pokud je muž z hloupějších, dojde k závěru, že bude vhodné uvolnit trochu místa, aby se snad proboha celý ten nákup nezkazil a celá ta námaha nepřišla vniveč! A protože teplé pivo nejde pít, tudíž ho nelze nechat jen tak ležet na pultu, nezbyde mu, než místo získat cílenou konzumací úměrného počtu lahví, nebo přesněji jejich obsahu.
Když si to shrneme, náš muž bez ženy má v sobě momentálně patnáct piv, nákup konečně v lednici a už mu nekručí ani v břiše. Jak je totiž známo, hlad je převlečená žízeň, takže pro dnešek se vaření odkládá. Dnes se alespoň dobře připravil ke svému prvnímu kulinářskému úspěchu, o němž bude moci každému s pýchou vyprávět.
Teď ale odchází usnout zdravým opileckým spánkem a zdají se mu samé řízky, bifteky a jiné hodnotné věci, pochopitelně vlastnoručně vytvořené. Dobrou noc!
