*jeden z mladších kousků... Co na něj říkáte?
HEPČÍK
Kráčel muž po cestě,
kde rostly atomové hřiby,
nesl květy nevěstě,
a ve vodě plavaly mrtvé ryby.
Plavaly břichem nahoru,
už nepopadly dech,
s trochou zázvoru
se možná změní v mech.
Poté se ještě naloží,
aby se dobře prodaly,
smění se za zboží,
nač bychom si hlavu lámali?
Kráčel muž po cestě,
kde rostla pohoří z betonu,
ušil šaty nevěstě
ze sluníček, z neonů.
Neony svítily jemu na cestu,
viděl všechno utrpení i bídu,
když po čase došel k městu,
kde lidé ze samé chamtivosti těžili i slídu.
Neviděl už lesy a hory,
ani vodu z křištálů,
zvířata nelezla z nory,
jen z bažin a močálů.
Kráčel muž po cestě,
k oblakům kouře,
koupil vlečku nevěstě,
a přišel k rouře.
Z roury tekla špína do řeky,
už nechtěl vidět víc,
v uších slyšel nářky,
od těch, od kterých nemohl slyšet nic.
Až dojde na místo,
kde krásná nevěsta jeho čeká,
pak bude pozdě,
vždyť on - Bůh se už vzteká.
