Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Tož jako znate to. Sedite v hospě na židli jak ta nosnica na vajcách a lumbáte jedno pívo za druhým a k tému žerete tlačanicu s cibulou nebo ten volomoučák, ten já mam jako kurva ráda no, a jak tak tam seďáte, tak na vás přinde ta přírodní potřeba žejo. Mno kurva tož to by byla vostuda jako jen to tak pusťat dolu do gatěk, s tim sa mosí na stranu slušně řečeno jako. Tož vodšupnu ty vogáry co mi makajó na stegna a rycku, ty hospotský darmožrůty a nemakačenky, co nemajó doma samycu a řeknu Du hodit sranec, jasan? Pak chlustnu do rozpitýho píva, aby mi nikdo neulumbával a du. Tož řeknu vam hnedkaj že hajzly v našej hospě stojáj za guvno. Sou jen pro ogáry. Samyce mosejó godit gcat za trnkovej keř co tam roste za baračiskem. Tož ale jako kurva! K tomu by sa Miluš nikdá jako nesnížila. Já v našej hospě godim normoš na pány, mám takovej glejt vod našeho hospockího jako že tam možu. Tož když dondu na hajzel, tak nejdřiv vyženu šecky honipírky co tam překuřují buřt svojim kamarádom a podložim smetáčiskem kliku u dveří a je to. Pak tam vyndám z pizoáru to mejdličko a celá sa tam vomejju. Vodó sa mosí šetřit, kurva! Proč doma plejtvat, dyž v hospě je mití zadara? Kůrva! No pak udělám tu potřebu. Vygčiju sa a aj vyséřu do pizoáru a šmitec. Tož a nedifte sa! Ja sic nejsu glap, ale kůrva! Gcat do pizoáru možu, já na tom mam stavěnů frndu. Já dyž sem sa narodila, tak fotr aj fotryně spráskly pazoury a fotr řka takou památnou vjetu: Mámo taki požehnání! Ta naše mrňavá kundička bode moct gcat jako kluk! No toe jedno. Dyž som tedyk vygcaná, vysratá a aj vymydlaná, tak zbytek mejdla dam do kapsy pro synátora a pak du zpatky do šenku. Kůrva! A to pivo i s tim chlustancem je vylumbaný! Tož pak sa tam šici zrubáme a pak du domu. V hospě je holt veselo svinsky.
Zajímal mě autorčin vývoj, a opravdu - jo! Buď jsem si na ni už zvykla, nebo se trochu zklidnila a píše plynuleji, není to tak přehuštěné samoúčelnými nechutnostmi, jak to bývalo, člověk nemá pocit, že to chce za každou cenu šokovat, prostě přijde mi to výrazně lepší! Přijde mi to jako vtipná nadsázka, je to o něčem.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
