Dopis mamince

                        za stolem sedíc stará žena,

                        matka má.

                        Ruce svraštěné,

                        vlasy zešedlé,

                        čte psaní špinavé od krve.

                        -„Prosím odpustˇ mi maminko

                        že nemohu býti s tebou

                        veškerý čas strávím v poli s puškou.

                        Voják je povinen zemřít pro svou vlast,

                        maminko píši ti poslední dopis-

                        válka není pro sedláka, válka není slast!

                        V zítřek potáhneme vpřed nepříteli,

                        strach již se mnou cloumá.

                        Mnoho mrtvých oči mé viděli,

                        cesta osudu mého jest zhouba.

                        Líbá tě  tvůj syn.

                        Nevěřím Bohu, však pomodlím se.

                        Jinde, možná v ráji, bude líp.“-

                        Stařenka odkládá list,

                        Odchází se slzami spát.

                        Již není co číst,
                        ni komu psát.