Déšť miluje více

DÉŠŤ MILUJE VÍCE

Chci tě sevřít za prudkého deště,

chci ti dát své tělo za úkryt,

až se nebe zmocní země mokrou náručí,

sliny oblak už se na tě sbíhají -

Ty se přece bouřky bojíš, viď?

Už se líbá s dlažbou déšť,

Bůh se šlehá onucemi blesků do prsou,

žárlí,

tvému jazyku v svých ústech úkryt dám

jako poutníkovi ticho v kapli.

Už se z vřeten oblak vine déšť,

tanečníkům habrů zkouší korále,

Počkej? kam utíkáš? kam to jdeš?

Ty se přece bouřky bojíš!

Nejprudčeji pršelo, když

svistem blesku vysmekla se

suché jistotě v mém stínu,

jehož křik se pod kopyty hromů ztrácel:

Vrať se! Vrať se! Promokneš!

Ty se přece bouřky bojíš

a já tě chtěl sevřít za prudkého deště!

-         Ty jsi bouře, já jsem chtěla jen ten déšť!