Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Já jsem ještě nenapsal nic o mojim oblečení, jak ho mám v té skříni, jak stojí u té postele, jak v ní léhávám. Ta skříň byla dřív v garáži a na vršku je přilepená plechovka od barvy. To ona je tam přilepená, jak jsem jednou natíral okap a neměl jsem štafle, tak jsem jako štafle použil tu skříň. Ale to nevadí, že je tam přilepená, já ji používám jako vázičku, vždycky do ní dávám pampelišky, nebo smrkové větvičky, jak rostou v lese na stromech.
V té skříni mám šaty. Nejvíc je tam ponožek a ty ponošky jsou samá díra, jak neumím zašívat. Dřív zašívala nebožka, ale já nevidím na navlékání jehly do nítě. Ani s brýlemi. Ani když si vezmu obě dbvě brýle najednou a ještě lupu. Není to vidět. Ale ponošky s dírami nejsou tak zlé jak větrají ten nožní smrádek. Je to jako ta ventilace v králičárně u ládi, akorát bez motoru a vrtule ( tu ventilaci jsem vynalezl já ). Dál mám ve skříni trenýrky a všechny jsou zelené, aby byly myslivecké. Na zimu tam mám trenýrky s nohavicemi a těm se říká spoďáry. Ty ale nejsou zelené, protože jsou bílé. Aby ladili se sněhem. (asi). Pak mám ve skříni dva svetry jak se vyrábějí z chlupů z ovcí, ale ty štípou jak jsou tam ty chlupy. Pak tam mám zelené myslivecké kalhoty parádní a taky ( a to je nejdůležitější ) tepláky s poutkem na chodidla, když jdu do společnosti nebo do města nebo na nákup. Tepláky jsou moderní a člověk musí jít s dobou. Pak mám taky černou póřební košili, když někdo zrovna umře a pár kamizol mysliveckých a ty jsou taky zelené, aby byly myslivecké. A nakonec tam mám montérky jak jsou na práci. Ty mám po láďovi. On si na nich udělal díru na zadničce a vyhodil je do smetí, ale já je odtamtud tajně vytáhnul, udělal na tu díru záplatu z izolepy a měl jsem krásné nové kalhoty na práci! Když je člověk šikovný, má i kalhoty zadarmo!
Ale ještě něco mám v té skříni. Takové malé motýlky jak dělají do oblečení dirky a dole v tom šuplíku žie myš a ta taky dělá dirky, ale mnohem větší a nedá se chytit, jak nemám pastičku na myši, protože jsem z ní vyrobil pro vnuky autíčko.
dosť preklepov... viem stáva sa.... nechcem opravovať češtinu, lebo mám slovenský hendikep, ale si zase myslím, že v tom istom slove nemôže byť raz š a raž... - ponožky, ponošky...
detaily, ale tým ako dbáš ukazuješ ako je pre teba dôležitý čitateľ...
som zvedoš či si opravíš:)
milé a oceňujem snahu s ktorou neodbytne píšeš. Sympatická...
BTW pekný opis čo máš v skrini. Mi trochu chýbalo, že nepíšeš, kde máš úspory...
v budúcej poviedke, OK?:)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
