Při tom tanci zaklínání brady do ramene
pronásledoval jsem galaxie v pohupu tvých náušnic,
zuby na klíční kost jsi štkala láskyplný hlad –
roubíkem vlasů jsem se dusil.
Blázníš? Básnit? Teď?
Naplaveniny slov se vzpříčily v úzkosti hrdla,
mlčení stoupá přes linie ruměnců,
a jestli nepřestaneme …
Dech trhá břehy, chce se dobrat chvíli na kůži,
už hrozíme se přelít v louky líbání
a slova zamknout, aby rty se mohly ukrojit.
Ačkoli řekli jsme si ještě ne...
Má Poezie kleká před Tebou,
až bude bez hlasu, tu říši opustím,
jak jsem ji zplundroval, ji příštím
nájezdníkům nechám, ať se o ni servou.
Potivě se prosekávám džunglí slov
a vše jen pro to,
abych nalezl ráj vzrušující tichosti,
kdy ústa spolu mluví jazykem.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
