Cestičky pro láďovu zeleninu

On má láďa takovou zahrádku a na ní pěstuje mrkve a celer a tuřín a rebarboru a okurky a rajčata a tak. A on jak mezi tím chodí, tak si na to šlape, jak tam nemá pořádné cestičky. A taky se mi tam dělá bláto. Tak já jsem za ním přišel a říkám : Láďo, poť, takhle to nepůjde, uděláme cestičky, aby to tady bylo jako v jzd v sssr. Moderní.
A Láďa řekl: Jo.
Nejřív jsme šli pro hrábě. To bylo nebezpečné, hrábě jak se na ně šlápne, tak rozbíjejí hlavu. Nedá se tomu zabránit. Láďa je má na zemi u kadibudky a kolem je taková páska jako mají páni od policie. to aby na ně nikdo nešlápnul. Zvedli jsme je magnetem na provázku za ty železný zuby a bylo dobrý. Udělali jsme cestičky mezi záhonkami.
A já řekl: Teď asfalt.
A Láďa: A kde ho chceš vzít, luboši, ty můj starý kamaráde?
A já: To se budeš divit!
Vzali jsme škopek a nůš a šli k silnici, jak tam vede kousek od Láďovi chalupi. A začali jsme tím nožem řezat z té silnice kousky asfaltu. bylo ho tam hodně. Celá vesnice by si tam mohla naškrabat a nikomu by to ani nechybělo! Pak když toho bylo dost, šli jsme ke mě domů do kuchyně, jak tam mám sporák, váhu a ostatní věci na vaření. Dali jsme škopek na sporák a pustili plyn a já k tomu dal fajfku, aby ten plyn začal dělat oheň. A blaflo to.
A já řekl: Láďo, až se to rospustí, tak to nalejeme na ty uhrabané cestičky a budeš mít mezi zeleninou takové cestičky a i kolečkem po tom budeš moct jezdit a taky už mezi tou zeleninou nezabloudíš, jak se ti to už jednou stalo.
A láďa: Hurá!
Alle pak jsem si všimnul, že ten škopek je dřevěný a že ten asfalt už teče a že teče všude. A na zem. Jak ho bylo hodně, tak to udělalo takové malé čern moře a my jak jsme tam stáli v gumákách, tak nás to přilepilo.
Za dva dny nás osvobodil soused kája. Byl jsem rád. Za ty dva dny jsem se tam naučil hrát na hřeben a viděl, jak láďa kaká a čurá. On totiž nemohl do kadibudky, jak byl přilepený. A Kája se smál, jak nás tam viděl a říkal: chlapi, stačilo si vyzout boty a bylo by to, no.
A bylo to no.$