Sedí sám v prázdné cele a čeká. Vzpomínky jsou jen útržkovité. Chroptění, které vydávala když ji škrtil, záblesk ostří, pach teplé krve rozlévající se po podlaze a pak už jen vtíravou vůni čistícího prostředku značky Logoclean. Sedm bodných ran a jedna řezná se postaraly o to, aby na světě bylo o jednu děvku míň. Více morálky a bezpečí pro naše děti.
Nelituje. Nelituje ničeho.
Sedí sám v prázdné cele a čeká. Ticho. Hlavou se mu honí poslední slova všech jeho obětí: Prosím, prosím nechte mě, já to vrátím, všechno vrátím ... Please, help me, I´m bleeding! ...Prosím neubližujte mi, nedělejte to, ne.... Prosím ... Ty skurvenej hajzle, budeš litovat!
Nelituje.
Sedím tu s ním sám, a čekám. Nevím kde jsem. Na nic moc si nevzpomínám. Vzpomínky jsou, jak bych to jen řekl - útržkovité. Chroptění … záblesk … krev … vůně. Jsem zmatený. Cítím lítost, ačkoli nevím čeho přesně bych měl litovat. Musíme uklidit tenhle svět, zněla jeho slova. Logoclean.
Někdo přichází. Je to muž v uniformě. Je to zvláštní uniforma, skoro jako policejní. Ptá se ho co by si přál. „Další děvku kterou bych moch vojet a zlikvidovat!“. Smích. „Bohužel v tomto vám nemůže být vyhověno“, zní odpověď uniformovaného chlápka. „Něco jiného?“, ptá se dál. „Pořádně velkou Hawanu!“. Chlápek odchází. Haló já jsem tu taky, volám. Chtěl bych zavolat ženě … křičím nahlas, ale neslyší mě. Jen se otáčí a říká: „Hawana dorazí za chvíli“. Hej a co já?. Chci si zavolat, potřebuju si zavolat. Potřebuju … fakt. Je to marné. Za chvíli dorazí jiný muž a podává mi velký doutník. Hej, ale já nekouřím.
Ničemu nerozumím. Sedím tu sám a přesto s ním. Lituji a nevím čeho. Nikdo mě neslyší. Jen on. Slyší mé myšlenky. Kde to jsme? V čekárně na smrt kámo. Proč tu jsme? Taky na ni čekáme. Copak ty ještě furt nic nechápeš? Ne.
Přichází opět ten uniformovaný muž. Už je tady – smrt v uniformě. Smích. Muž vyndává želízka a nasazuje je mému společníkovy. Pouta cvaknou a v tu ránu vše chápu. Studí mě zápěstí.
Pochopila jsem hned při prvním přečtení, oč jde (že o rozdvojenou osobnost) - a to mi obvykle věci hned tak snadno nedocházejí! Přišlo mi to stylisticky velmi dobré, ledaže (šťouralská poznámka) "společníkovi" s měkkým i a "Havana" patrně s jednoduchým v - a tak přemýšlím, proč mě to úplně neuspokojilo. Myslím, že tomu chybí dynamika, neboli (česky řečeno) drajv. Co takhle trošku víc rozvést tu druhou stránku jeho osobnosti - tu, která myslí na manželku a chce jí zavolat?
S tou rozdvojenou osobností by mě to tedy nenapadlo :o)
ketums
2008-06-25 23:10:15
jo, rozdvojená osobnost, napadlo mě to, ale nepřesvedčivě spracováno.
Jinak o tom nepochybuji že budou lepší. Jen málokdo vytasí jako první svou nejlepší věc, navíc, se člověk vlastně psaním a takhle sympatickým nevzdaním se vypisuje na lepšího autora. Supr, teším se na další a budu držet palce.
hezký zbytek večera přeji
No dobrá tedy. Jiný komentář jsem zatím neobdržela ale s touto možností jsem počítala. Prozradím tu pointu pro další případy. Je to jeden člověk. Slušňák a vrah a přesto jeden. Rozdvojená osobnost. Myslím si spíš, že to chce číst tak dlouho až to cvakne. I když je mi jasné že to není nic moc a tak na to nebude mít nikdo trpělivost. Ale tak vše je jednou poprvé a tohle je prvotina. Ta nikdy není dobrá. Určitě příjdou lepší...slibuji :)
Hm mno nepochopila sem závěr asi od 4-té čtrtiny.
Jinak mně to ani nejak nechytlo.
Nic moc pro mne. Chybělo mi nejaké napjetí, akce, byl jen sled myšlenek k závěru jakoby zmatečnej. Tak snad někdo jiný bude úspešnejší čtenář
:)
