Boží požehnání, kapitola XLIII
Původním Mrázkovým záměrem bylo, aby Mečík zanechaný sám v církevním sídle trávil až do jeho návratu čas zbožným rozjímáním o Bohu a modlitbami. Také mu těsně před odchodem vložil do ruky modlitební knížku řka, že zde bratr ceremoniář nalezne vhodnou inspiraci ke svým zbožným úvahám. Pak odešel i s Petrou na naši schůzku pod Petřín a Mečík osaměl. V prvním momentu skutečně seděl v modlitebně, v ruce držel růženec a rozjímal. Po jisté době ho to ale přestalo bavit a usoudil, že dnes ušel na své cestě k Bohu dostatečnou vzdálenost a šel si do kuchyně otevřít lahváč.
Prvním příznakem, který šlo vykládat jako nepřízeň Boží prozřetelnosti, bylo to, že v ledničce byla všeho všady jediná dosud neotevřená pivní láhev. Otevřených a vypitých se pak kolem válelo větší, Mečíkem obtížně odhadnutelné, množství. Na moment se zamyslel, zda nedostatek, kterým byl stižen nemá příčinu v nedostatečně dlouhých modlitbách, ale rychle tuto myšlenku zažehnal. Také se rozpomněl na to, jak Ježíš nakrmil zástupy hladových jen z několika chlebů a rybičky. Připadal si teď jako jeden z těch nešťastníků, ale nebylo zde nikoho, kdo by rozmnožil jednu pivní láhev tak, aby uspokojila jeho potřeby. Nakonec usoudil, že není o čem uvažovat, uchopil otvírák a otevřel poslední láhev.
Je všeobecně známým faktem, že jediná pivní láhev žízeň nezažene. To si na své osobě vyzkoušel Mečík v momentu, kdy byl jeho lahváč prázdný a on trpěl žízní ještě větší než na začátku. A tak nezbylo, než začít uvažovat o nutnosti jít koupit další pivo. Naráželo to na několik problémů. Především Mečík měl zakázáno vycházet z církevního sídla někam jinam než na zahradu. To vymyslel Mrázek a Pavla to mělo držet od přísunu pervitinu. A kdyby ani to nepomohlo, tak neměl žádný přístup k penězům, za které by šlo perník koupit. To byl zároveň další problém k řešení, neboť nebylo-li peněz na pervitin, nebylo ani na pivo. A přitom žízeň byla nesnesitelně trýznivá.
Mečík si chvíli prohlížel modlitební knížku a přemýšlel, zda by nemohl zkusit nějakou modlitbu, která by řešila jeho komplikovanou situaci. Jeho zkušenosti však říkaly, že tato cesta není vůbec jistá, nebo spíše je naprosto nejistá. Proto to zavrhl a rozběhl se po domě hledat peníze. A nebylo to tak složité hledání, neboť v momentu, kdy otevřel v modlitebně kasičku, vysypalo se na něj několik bankovek. Mrázek zřejmě po poslední bohoslužbě nevybral peníze, či snad pokládal možnost, že by Pavel otevřel kasičku s milodary za příliš svatokrádežnou. Mečíka to také na moment napadlo. Ale byl to jen nepatrně dlouhý moment.
Všechny peníze si pečlivě složil do kapsy, pak v kuchyni naložil do tašky prázdné láhve a vyrazil směrem k obchodu. Závan chladného povětří mu připomněl svobodnější dobu předtím, než jej Mrázek začal léčit.
Tragickou souhrou okolností Mečík po nákupu zjistil, že mu stále zbývá dost peněz, ačkoliv je jeho taška plná piv. Usedl v klidu na lavičku a začal rozjímat. Otvíral si k tomu jednoho lahváče po druhém a postupně se dostával do vyloženě osvícené nálady. Vlastně ani netušil, jak z lavičky na Chodově skončil v hospodě Pod schůdky, kde jeho známý dodavatel perníku hrál šipky a pil pivo: „Dlouho ses neukázal, mladej.“, řekl mezi jednotlivými hody a pak, když doházel, odvedl Pavla na záchody, kde proběhla známá transakce. Mečík držel v ruce svůj balíček, koupený za církevní milodary, a celá Mrázkova léčba se tak začala stávat zbytečnou.
Teprve navečer se dostal zpátky na Chodov. Mezitím už spotřeboval část svého nákupu a zdálo se mu, že z našeho domu vyrůstají stromy, na jejichž větvích zpívají skřivani lahodné písně. Dalo mu nesmírnou práci, než otevřel dveře, ale nakonec se mu to podařilo a právě v tom momentu mu na rameni přistála cizí ruka. Otočil se a uviděl jezdce z apokalypsy, šířící oheň, nemoci a válku. A teď vztahují své ruce i na něj, chtějí ho zahubit, ale jeho víra je silná. Pak se mu před očima zatemnilo.
Ve skutečnosti pokládal za jezdce z apokalypsy dva policisty v uniformách. Skončil jim v náručí a jednomu pozvracel rukáv. Přišli sem prověřovat to, co jim Holeček během dopoledne napráskal. Chvíli pozorovali dům a teď, když viděli, že se někdo vrací, tak chtěli dovnitř. Netušili v jakém stavu Mečík je. To zjistili teprve v momentu, kdy v jeho kapse našli zbytek balíčku s bílým práškem. To jim stačilo na to, aby si zavolali pomoc a celý náš dům nechali prohledat od půdy až po sklep. Už se viděli, jak kromě podvodů odhalí i podloudnou dílnu výrobců pervitinu. Tu sice nenašli, ale našli jiné věci a bylo jasné, že s naší církví to od teď půjde z kopce. My jsem ale v té době stále ještě seděli pod Petřínem a o tom co se děje na Chodově neměli nejmenší tušení.
