Nad černými hroby skláníme svá záda

a přece navždy budou tu s námi ti velcí páni a panny

co nalévají své chřtány

s pěstí sevřenou.

 

I na nás bledý smutek padá,

když zapomínáme vyleštit nové brány

a zapošívat staré rány

s hlavou vztyčenou.

 

I zrádce pálí jejich zrada

a toliko špíny a toliko hany

když vybrali si obě strany,

umírají se ctí svou pohřbenou.

 

A tak kráčíme dále po mostu, jenž padá

a nad hroby skláníme svá záda,

když vlastní pálí nás zrada, 

panna, která chce býti svévolnou.