Stala jsem vedle vas a choulila se do tepleho kabatu vlastni zranitelnosti
nic nez prudky podzimni slejvak
koukal na vas lacnyma ocima
ja mela zrak upreny do pohyblivych pisku spadaneho listi.
Svijely se nam pod nohama a zloutly dychtivosti.
Stala jsem vedle vas a mozna se tesila az budu konecne polapena
uvedomela masochistka
kotatko i carodejnice z azbestu
absolutne nepoucitelne komorni A na vasi klaviature
rozepsana poloneza od Chopina
Stala jsem vedle vas a cekala, az mne rozehraji dlouhe prsty solisty
bile klapky meho tela
cerne pultony hrisnych myslenek
a nekde uplne dole dobre ukryvane pedaly srdce
zapis v notach trochu nejisty
Stojim vedle vas rozechvele obnazena a vida, pan se klani,
virtuoz -cekatel zaseda k nastroji
upinam k vam hrejive basy nadeje
jednou mi prece ukazete zac je v Pardubicich pernik
a napnete mi struny v horkych dlanich
Stojim vedle vas
a vy furt cvicite tu svou chromatickou stupnici
nic jste nepochopil
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
