Balada o životě
ID: #1584
| Autor | danmark |  |
| Vytvořeno | 08.02.08 07:28:26 |
| Kategorie | Poezie - vázaný verš |
| Téma | O životě |
| Počet návštěv | 224 |
| Dílo sledují | |
Jak Robinson hnán na ostrov,
se občas cítím. Marnost, vzdor
a moudrost je jen symbol sov,
utone v moři, nikde vor.
Sním si – a kašlu na výtvor,
jsem na obě ruce levý,
pocit prázdna nepoleví,
ráno zřím mlhu, večer nov,
co přijde, to nikdo neví,
konzum se stráví beze slov…
Vidíš? Je stržen mnohý krov,
tam zuří AIDS, tam zase mor,
válka si nese v erbu rov,
kdo má být bit, je agresor.
Je těžký najít ňákej vzor,
každej záhon má svý plevy,
snad ho plejou bez prodlevy,
někde v srdci zvoní kov.
Hnus pak prožene se střevy,
konzum se stráví beze slov…
Též city přijdou na hřbitov,
člověk je vskutku divnej tvor,
někde jsou města bez budov,
jen slumy, odlesk dávných nor.
Vše něčeho je na úkor
a Augiášovy chlévy
zmrzly nyvždy, bez oblevy,
na reky pořádá se lov.
Spravedlnost? – Lehké děvy,
konzum se tráví beze slov…
Člověk ze svých cílů sleví,
přesto se mu neuleví,
čum – bezmoc sirot, slzy vdov.
Rezignaci ždímáš z révy,
konzum se tráví beze slov…