Balada o jednom Mezeřanovi (inspirováno Skunnym a jeho morbidním námětem)

Prolog ke sbírce:

Občas se stane, že něčí dílo na člověka zapůsobí tak, že pak také něco spáchá - a co takto vznikne, šoupnu sem do týhle sbírky.

 Slzu bychom uronili,
Saša složil baladu,
i minutu zticha byli,
někteří i o hladu...

 Nic by nás už netěšilo,
rozbít šli bychom ten schod,
a náladu zasmušilou
měli - jak ten bájnej Chod,
Kozina, že jménem tuším,
scházel by nám veršotep,
Mezery seš, strýčku, duší,
seš spíš na rock, nežli rap...

 Tak jsem hloubal, dumal, chřadl,
koumal, usmát též se zvládl,
nakonec pod svůj stůl padl,
kdo by tvořil zdejší rod?
A tak Skunny, na vědomí
vem, že než mít na svědomí
žal nás všech, co ruce lomí,
cedule dbej: pozor schod...