B. EZEJMENIJ

Prolog ke sbírce:

Andrej Vojtěch Narcisku pro mě -------------------------------------------------------------------------------- Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí, jeden mě pomluví a jich deset chytá se kamene. Dám mu hned pivo a milost, ale až kameny v rukou jsou, dříve ne. a já: /žiju tiše pro pár dívek koukám z výše mám hrad z dřívek/ Teplo je u Vysockých, papír jde do kamen a Morgensterni ze sběrny popáté. Proč drbat Puškiny, vším vytřeli a tak je neznáte. a JÁ: /drbny tak rád zdravím v krámě klidně dvakrát pro mě za mě/ Šest miliard lidí tleská, dívčí ruce touží nad hlavami a chlapi rytmus drží zasněně. Andrej je mantra, Vojtěch vždy ob jedno novorozeně. A refrén! A všichni! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A ještě jednou! Jedem! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A sami! Poďte, poďté! ...... .....

Nerad se k Tobě přiznávám
můj Pane
bojím se velkých malých slov
Jsi příliš křehký
a příliš můj
Bojím se vlastních úst
portálu chrámu Tvého těla
Lazarovy pýchy
den co den kříšené
a zmrtvýchvstalé
Bojím se spoléhání
na pochod po vodě
v rozkročeném moři
a spánku za bouře
Ach, ano, vím
blahoslavený jsem
chudým duchem
sprosťáček boží
z kázání na hoře
Čím dál víc bez sebe
čím dál víc beze jména
tak příliš křehký
tak příliš svůj
tak příliš od Tebe....

Moc prosím: nic mi nepromíjej!
Když odpustíš mi moje hříchy,
co potom ze mne zůstane?
Jen velbloud prošlý ouškem jehly
šat spadlý na zemi
o který losuje se
Zacheus na stromě
hořící olivy
a kameny hozené
po sobě
bez viny...