AUTOBUSÁK

     „Teď nemůžu,“ zabručel Dušan směrem k mobilu, jako by ten nebohý přístroj za to mohl, že zvoní, jako by mu mohl rozumět. Telefon opravdu zmlkl, ale za chvíli spustil stejnou melodii znovu. Dušan zkontroloval pohledem display, ale dál ho ignoroval. Zase Milena, co může chtít? Nijak zvlášť ho to netrápilo. Však ona počká, než bude moct zastavit, pak jí zavolá. Jako žena autobusáka už ví, jak to chodí. Prostě teď se s ní nemůže vybavovat, když řídí. Na nejbližší zastávku to má dobrých deset minut.

     Zatím se může kochat pohledem na tu docela slušnou buchtu, co mu přistála ve zpětném zrcátku. Když nastupovala, zkusil na ni jeden ze svých oblíbených fórků a docela zabrala. Není to sice žádná štíhlice, ale je moc pěkně stavěná. Rozuměj – má pěkný čtyřky. A taky moc pěkně voní. Třeba by si dala říct. Navíc jede až na konečnou, což je nezbytný předpoklad. Většinu lidí do té doby vysype a pak na ni bude mít čas. Zachytil v zrcátku její pohled a nepokrytě na ni mrknul. Usmála se a sklopila cudně oči. Fajn, je to na dobré cestě.

     Natáhl ruku, aby na rádiu naladil jinou stanici. Tohle už se fakt nedá poslouchat. Nejradši by si pustil svoji oblíbenou Metallicu, ale to by cestující nemuseli vydejchat. Zkusí ulovit něco přijatelnějšího než country. Zálibně se podíval na svoji opálenou svalnatou ruku opatřenou parádním tetováním, nataženou k rádiu. Tak tenhle kousek se tomu frajerovi fakt povedl. Ve spleti černých a červených čar se původní srdce s ozdobným „M“ už dalo sotva rozeznat. Ještě, že natrefil zrovna na tenhle salón s tím šikovným chlápkem. Hned si dal od něj vytetovat krásný ornament i na druhý biceps. Fakt, krása, pochválil si v duchu oba obrázky. Vzápětí prudce dupnul na brzdu. Masa cestujících se setrvačností pohnula dopředu a pak se zakymácela zpátky.

     „Kretén,“ ulevil si Dušan na adresu řidiče, který před něj šoupnul myšku.

    Cestující zahučeli, poposedli, stojící nervózně přešlápli a pevněji se chytili tyče. Dušan se znovu hloubavě zadíval na obrázek na pravé ruce. Jó, Monika, to byly časy. Kvůli ní si nechal to srdce vytetovat. Poznal ji, jak jinak, v autobuse. Nebyla to žádná netýkavka, hned napoprvé skončili na konečné v kamrlíku pro řidiče. A jaká to byla šikulka. Uměla věci, o jakých se mu do té doby ani nesnilo. Vydrželo jim to takhle skoro půl roku. I to tetování si pro ni pořídil. No jasně, že doma řekl, že to udělal kvůli Mileně, když mají to výročí svatby. Zabil tak dvě mouchy jednou ranou, obě jeho holky byly spokojené. Nebýt toho debila, co to nabonzoval Mileně. Ta řádila jak černá ruka, vyhrožovala nejdřív sebevraždou, pak rozvodem. Ten rozvod ho zasáhl víc. Uvědomil si, že už by taky nemusel vídat kluka. Jo, synátor je celý po něm. Je mu sotva osm, ale už je na něm znát, že to bude pořádně narostlý chlapisko, celý po tátovi.

     „Kurva,“ prudce strhnul volant, aby se vyhnul díře, kterou uviděl na poslední chvíli. Lidské masy se opět zakymácely, přešláply, zahučely. Řidič se omluvně usmál do zpětného zrcátka, vyslal signál k oplácané prsatici. No ta je jinak rostlá než jeho Milča. Ke své ženě přišel Dušan tak trochu omylem. Ne že by se mu vůbec nelíbila, to se nedá říct, ale jaksi není  úplně jeho typ. Malá, skoro hubená, špinavě blond vlasy a vpáčené nulky. Prostě šedá myš, nic extrovního. I když s trochou nadsázky se o ní dá říct, že je to víkendová krasavice. Na sobotní zábavu se vždycky hodí do gala – výrazný make-up, natupírované vlasy, pušapku, podpatky, to aby mu nedělala ostudu. Ale stejně to není ono. Dodneška nechápe, proč musel zbouchnout zrovna tuhle fošnu. A navíc dělá v květinářství! To se k jeho maskáčům a narvaným bicepsům, hodiny a hodiny tvarovaným v posilovně a do bronzova tónovaným solárkem, vůbec nehodí. Ale zase je hodná, věrná a o kluka se vzorně stará, uzavřel úvahu na téma ´moje žena´.  Nemá cenu teď se zaobírat tím, co mám doma, mrknul do zpětného zrcátka a zkontroloval pohledem stupeň rozpracovanosti vyhlédnuté oběti. Sakra, co se má co vybavovat s tím vymydleným šampónem? A culí se na něj jak na jéžiška. No do pr… Tak z toho nejspíš nic nebude.

     Jako naschvál se znovu rozvibroval mobil. No co je? Zase Milena? Vždyť ví, že… Vlastně houby ví, já jí to nestačil říct, že vezmu šichtu za Vencu.

     Dušan prudce zatočil k zastávce a vztekle zabrzdil. Cestující se opět setrvačností nahrnuli dopředu a vzápětí couvli. Nějaké děcko začalo plakat, kdosi zaklel. V autobuse to hučelo. Co to ten magor dneska vyvádí?

     Dušan otevřel dveře, ani nenechal vystoupit lidi a s mobilem u ucha se vyřítil ven.

     „Tak co je?“ zařval do sluchátka, když se mu Milena na druhé straně ozvala.

     „Co je? To se ptám já!! Nahání mě učitelka, že jsi nevyzvednul Matěje z družiny!!“

     „Copak můžu? Mám šichtu!“

     „Jakou šichtu? Měl jsi bejt doma a vyzvednout kluka!“

     „Jenže já mám šichtu za Vencu, potřeboval se někam ulejt. Prostě jsem vypomoh kámošovi, no.“

     „No to se ti povedlo. A co já mám jako teď dělat? Já se odtud nemůžu sebrat a odejít. Víš ty vůbec, kolik to školení stálo peněz? A vůbec, kterýmu Vencovi  vypomáháš, že nemáš čas na vlastní dítě?“

     „No tak sorry, Miluš, já to ňák zařídím. Vencovi Tomanů, musel někam nutně…“

     „Aha…jo…hmm…, jo tak to nějak zařiď. Já volala Ivetě, ona malého zatím odvedla k nim. Tak jí aspoň cinkni, kdy pro něj přijdeš, ať mu dá večeři. Ale to ti povídám, až přijdu, ať je ve svý posteli! Tak spoléhám na tebe, pa, pa, broučku!“

     „Nojo, já ho vyzvednu včas, za hoďku jsem doma. Tak pa, zlato.“

     Mobil zmlknul a zkrotlý Dušan váhavě usedl za volant. Jak mohl zapomenout, že Milena jede na to přiblblý školení? Jako by se ty pugéty nemohla naučit vázat sama. Ach jo, nějak se z toho ještě bude muset vykroutit, tohle mu jen tak neprojde. Na dítě je Milča háklivá. A já debil ho zapomenu v družině. To zase bude keců! Hlavně aby si k tomu ještě nepřimyslela nějakou babu do kamrlíku na konečný, to by byl teprve fofr!

     Na druhé straně pomyslného drátu Milena típla mobil. Znuděně se protáhla a labužnicky padla zpátky do peřin. Rukou přejela Vencovi po zarostlé hrudi a líbla ho za ucho.

     „Ty máňo, že si taky musíš prohazovat šichtu zrovna s tím mým magorem!“