Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
vidíš..a tahle je pro mě sice ne tak hystericky emotivně vypjatě prožitá jako ostatní....ale nejhlouběji prožitá...
mně se na tom líbí tyhle paradoxy synku:)
ketums..nerozumíš? mno jo..do hlavy vidět néni...no takhle je o tom, že jsem byla prostě jen po takovém la petit mal záchvatu ztracená ve městě, na sídlišti u nemocnice.. a to moje vnímání reality bylo kvůli nemoci změněné, tak jsem byla vyděšená, zmatená a nemohla najít cestu domů, ačkoliv to bylo jediný, co jsem chtěla..všihcni mě pozorovali jak fetáka nebo opilce, ztrácela jsem se mezi panelákama, silnicema, troubícíma autama...důchodci z balkonu se na mě znudeně dívali a já jsem byla vyděšená a mimo...prostě fajn , fajn , fajn je to fajn fajnový...ted se tady rozepisuju a pak toho asi budu litovat, ale mám vztek trošku sama na sebe a na všechno a na všechny a tak..howg...
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
