.

.

zasvištěl vítr a protl ticho
            pomalu se vkrádal na zápraží
                     domu který pláče pro štěstí
                            láska je jen touhou bolesti

pronikl do pokojů utahaných
            a bílých postelí nesmělých
                        co by přece mohli vyprávět
                                že často je lepší podvádět

poté kvílel o jedno poschodí výš
                kde mají továrnu na štěstí
                        hledal tu tajemnou komnatu
                                když není cesty pak není návratu